Je dobrý, když lidi dělají věci. Ještě lepší je, když ty věci za něco stojí. Mickey Deguet chtěl udělat festival na Michalských schodech a svý plány dotáhnul do konce. Povedlo se.

Občas mám tendence tíhnout k mrzutosti. Že v Olomouci chcípnul pes, nic tady není, ani nikdo, a vlastně všechno špatně. Naštěstí se vždycky objeví něco, co mě aspoň na nějakou dobu zase přesvědčí o opaku. V sobotu vystřídalo chladný dny sluníčko. Martin s Ivošem (exHausaggregat) pouštěli krásný písničky a na schodech už po druhý hodině posedávaly hloučky lidí. S meruňkovou limonádou v ruce jsem jen tak bloumala mezi tím vším a zdravila starý známý.

Festival byl postavenej jako multižánrová akce, kde většinu času od dvou do večerních desíti pokrývala muzika napříč několika styly. Ať už instrumentální indie v podání Alfonze Mergella, tak různý odrůdy hudby elektronické. Se svou troškou přispěl DTonate, kterýho je možný znát třeba díky spolupráci s česko-slovenskou hip-hopovou scénou. Na programu bylo i divadlo, i když hru plnou létajících podprsenek a nešťastných vzdechů o tom, že brigita nenávidí manžela, ale chtěla by s ním být navěky, jsem asi nepochopila správně. Večer dorazili brněnští HRTL a Tom Holič, kteří celou venkovní část festivalu důstojně ukončili svým houseovo-deepovo-trumpetovým setem.

Akci podpořilo i několik místních podniků, který se každý den snaží tohle město dělat maličko hezčí. Lidi z kavárny Druhý domov nabízeli limonády, koláčky a pozděj taky nějaký ten alkohol. Vypadali, že to, co dělají, je baví, a tak jsem se nakonec dozvěděla i něco novýho o přípravě kávy. Přidal se i další nový prostor, Střední formát. Na akci nabízel české mošty, uvnitř na nedalekém Žerotínově náměstí pak probíhaly projekce filmů. Na to ale bohužel bylo venku příliš hezky. Kdo chtěl, mohl se zapojit taky do street artových workshopů. Pořád tak nějak bylo na co koukat.

Po desáté se to celé přesunulo na afterparty do Metra, kde zábava pokračovala. Malý alkohol byl vyměněn za velký a na nedostatek párty nálady si nemohl nikdo stěžovat. Ať už šly z beden Kubovy disco klasiky nebo Mickeyho deepovější věci, protesty slyšet nebylo. Lidi se bavili až do rána, což podle mě dělá dobrý den dobrým dnem.

Přemýšlím, nakolik za to mohlo příjemný počasí, nakolik muzika a taky ten klid, kterej se tady Na Hradě povaluje na každým rohu. Prostě to bylo dobrý. Moc mě potěšilo, že na akci nenašli cestu jen mladí, ale i starší návštěvníci. Lidi by spolu měli vycházet v každým věku a ne všechno pořád selektovat na „studentský a to druhý“. Jen když budem všichni spolupracovat, můžem vytvořit věci, který pohnou dopředu zlámanou českou kulturou.